V roce 1900 byl Chamberlain jmenován generálním inspektorem Královské irské police (RIC), ozbrojené policejní síly pro celé Irsko kromě Dublinu. Síla byla pod přímou kontrolou britské správy v Irsku se sídlem v Dublinu. Byl zodpovědný za shromažďování zpravodajských informací i za udržování pořádku a byl považován za „oči a uši“ vlády. Formálně rezignoval na britskou armádu dne 1. listopadu 1901. Byl jmenován rytířským velitelem Bathovského řádu (KCB) během královské návštěvy Irska v srpnu 1903, rytířským velitelem královského viktoriánského řádu (KCVO) v roce 1911 a rytířem Milosti v Ctihodném řádu svatého Jana v dubnu 1914 a byla mu udělena královská policejní medaile na novoročním vyznamenání v roce 1915. Chamberlainova léta v RIC se shodovala se vzestupem řady politických, kulturních a sportovních organizací se společným cílem prosadit samostatnost Irska od Spojeného království, které se často souhrnně označovalo jako Sinn Féin, což vyvrcholilo vytvořením irských dobrovolníků v roce 1913.

Ve zprávách hlavnímu tajemníkovi pro Irsko , Augustine Birrell a podtajemník sir Matthew Nathan, varoval Chamberlain, že se dobrovolníci připravují na insurekci a vyhlásí irskou nezávislost. Avšak v dubnu 1916, kdy mu Nathan ukázal dopis od velitele armády v jižně od Irska, když hovořili o očekávaném přistání zbraní na jihozápadním pobřeží a plánovaném vzestupu na Velikonoce, oba „pochybovali, zda existuje nějaký základ pro pověst“. Velikonoční povstání začalo na velikonoční pondělí 24. dubna 1916 a trvalo šest dní, skončilo to teprve tehdy, když byla velká část O „Connell Street zničena dělostřeleckou palbou. Ačkoli Královská komise pro povstání v roce 1916 (Hardingova komise) RIC vymazala z jakékoli viny za povstání byl Chamberlain nakonec přinucen rezignovat po pokračující kritice nakládání s inteligencí síly.