Otázka: „Co je to bezkonfesijní církev? Čemu věří nedenominační církve?“
Odpověď: Tato otázka má opravdu několik odpovědí, a mohou být jednoduché nebo složité. Nejjednodušší odpovědí je, že církev bez vyznání je jakákoli církev, která není součástí větší nominální hodnoty. Označení je církevní organizace, která vykonává určitou autoritu nad místními církvemi, které ji tvoří. Příklady denominací jsou Southern Baptist, Episcopal, Wesleyan, Methodist atd. Non-denominační církve se nazývají mnoha různými jmény a drží se široké škály vír.
Proč se některé církve rozhodnou být bez vyznání? I když se odpovědi budou poněkud lišit, hlavním hlediskem je svoboda řídit službu a výuku místní církve bez zásahů nebo kontroly zvenčí. Když se podíváme na Bibli, důkazy ukazují, že každá církev je samosprávná a odpovídá přímo Bohu samotnému. V knize Skutky apoštolů, kde čteme o prvních misijních cestách a založení mnoha církví, nic nenasvědčuje hierarchii autorit nad rámec místních starších církve. Někteří lidé poukazují na Jeruzalémský koncil ve Skutcích 15 jako na vzor pro konfesní strukturu, ale není to nic takového. Pohané dostali evangelium pod službou Pavla a Barnabáše přímou autoritou Ducha svatého (Skutky 13: 2; 15: 7). Církve zřízené na této první cestě byly ponechány v péči starších (Skutky 14:23) ze svých vlastních řad poté, co je učili Paul a Barnabáš. Když byl koncil svolán v Jeruzalémě, nebylo to kvůli jakékoli otázce organizační struktury nebo kontroly, ale kvůli diskusi o naukách o tom, co představuje spásu (Skutky 15: 5–6). Apoštolové, kteří byli přímo pověřeni Ježíšem, byli jedinými lidmi, kteří se této otázky mohli autoritativně zabývat.
Když je církev nedenominální, znamená to, že nepotřebuje jiné církve? Někteří možná věří, ale rozhodně to není příklad, který najdeme v Písmu. Kniha Skutky apoštoly Nového zákona objasňuje, že církve mezi sebou pravidelně komunikovaly. Když se Pavel a jeho společníci vydali na misijní cestu, nebylo neobvyklé, že věřící posílali dopisy ostatním církvím (Skutky 18:27) nebo se navzájem zdravili prostřednictvím svých dopisů (Římanům 16:16). Podobně, když existovala velká potřeba, církve na splnění této potřeby vzájemně pracovaly – například sbírka hladomoru v Jeruzalémě (Skutky 11:29; 2. Korinťanům 8: 4). Různé církve Nového zákona, i když nezávislé, samosprávné orgány, byly definitivně spojeny ve společenství a ve službě spolupráce, což nám dává příklad, který je třeba následovat dnes.
Míra každé církve, ať už uvnitř, nebo mimo denominaci, není to, jak je organizována, ani jak se jmenuje, ale spíše to, jak věrně se drží učení Božího slova. Žádná církev není neomylná, protože církve jsou tvořeny lidmi, kteří jsou schopni chybovat. Ani apoštolové nebyli bezchybní se všemi dary, které jim Bůh dal. Pavel zaznamenává v Galaťanům 2:11, že „když Peter přišel do Antiochie, postavil jsem se mu do očí, protože se zjevně mýlil.“ Peter, první, kdo dal evangelium pohanům, ustoupil tlaku judaizérů, aby se oddělili od pohanských věřících.Pavlova schopnost konfrontovat Petra se nezakládala na jeho postavení apoštola, ale na zjevené pravdě Božího slova. Pavel složil poklonu věřícím v Berea (Skutky 17:11) za to, že zkontroloval jeho vlastní učení proti Bibli, aby zjistil, zda jim říká přímou nauku.
Všichni věřící musí být jako Berané a kontrolovat, čemu se učíme proti Slovo Boží, abychom zjistili, zda to tak je. Je-li naše církev v rozporu s Božím Slovem, musíme láskyplně, trpělivě dávat pokyny nebo nápravu. Pokud to nebude napraveno, měli bychom vyhledat církev, která je věrně oddaná poslouchat Boží slovo.