Přírodní monopoly
Přírodní monopol je odlišný typ monopolu, který může vzniknout, když existují extrémně vysoké fixní náklady na distribuci, jaké existují, když existují velké – k zajištění dodávek je nutná infrastruktura v rozsahu Mezi příklady infrastruktury patří kabely a sítě pro dodávku elektřiny, potrubí pro dodávku plynu a vody a sítě pro železnici a pod zemí. Tyto náklady jsou také utopenými náklady a odrazují od vstupu a výstupu.
V případě přirozených monopolů se snaží zvýšit konkurenci podporou nový vstup na trh vytváří potenciální ztrátu účinnosti. Ztráta efektivity pro společnost by existovala, kdyby nový účastník musel duplikovat všechny fixní faktory – tj. Infrastrukturu.
Může být efektivnější umožnit dodávku na trh pouze jedné firmě, protože umožňuje konkurenci by znamenalo zbytečné zdvojování zdrojů.
Úspory z rozsahu
U přirozených monopolů jsou úspory z rozsahu velmi významné, takže minimálního efektivního rozsahu není dosaženo, dokud se firma nestane velmi velkou ve vztahu k celkové velikosti trhu.
Minimální efektivní měřítko (MES) je nejnižší úroveň produkce, při které se využívají všechny úspory z rozsahu. Pokud je MES dosaženo pouze tehdy, když je produkce relativně vysoká, je pravděpodobné, že jen málo firem bude schopno konkurovat na trhu. Pokud lze MES dosáhnout pouze tehdy, když jedna firma využila většinu dostupných úspor z rozsahu, pak na trh nemohou vstoupit žádné další společnosti.
Společnosti poskytující veřejné služby
Na trzích jsou běžné monopoly, které jsou běžné pro „základní služby“, které vyžadují nákladnou infrastrukturu pro dodání zboží nebo služeb, například v případě dodávek vody, elektřiny a plynu a dalších průmyslových odvětví známých jako veřejné služby.
Protože existuje potenciál využít monopolní moc, vlády mají tendenci je znárodňovat nebo silně regulovat.
Regulační orgány
Pokud jsou veřejné služby v soukromém vlastnictví, jako ve Velké Británii od privatizace v 80. letech, obvykle mají jejich vlastní speciální regulátor, který zajistí, že nevyužijí svůj monopolní status.
Příklady regulátorů zahrnují Ofgem, energetický regulátor a Ofcom, telekomunikační a mediální regulátor. Regulátory mohou omezit ceny nebo dosaženou úroveň návratnosti.
Železnice jako přirozený monopol
Železnice jsou často považovány za typický příklad přirozeného monopolu. Velmi vysoké náklady na položení koleje a vybudování sítě, jakož i náklady na nákup nebo pronájem vlaků, by zakázaly nebo odradily od vstupu konkurenta.
Společnosti by náklady spojené s budování a provozování konkurenční sítě by bylo zbytečné.
Zamezení zbytečné duplikaci
Nejlepší způsob, jak zajistit konkurenci, aniž by bylo nutné duplikovat infrastrukturu, je umožnit novým provozovatelům vlaků využívat stávající trať; proto byla zavedena hospodářská soutěž bez zdvojování nákladů. Tomu se říká otevření infrastruktury.
Tento přístup je často přijato za účelem řešení problému privatizace přirozených monopolů a podpory větší konkurence, například:
- Telekomunikace, síť zajišťuje společnost BT
- plyn, síť zajišťuje společnost National Grid (dříve Transco)
S přirozeným monopolem průměrné celkové náklady (ATC) neustále klesají kvůli neustálým úsporám z rozsahu. V tomto případě jsou mezní náklady (MC) vždy pod průměrem celkových nákladů (ATC) v celém rozsahu možného výstupu.
Zisky
Za účelem maximalizace zisků by si přirozený monopolista účtoval Q a dosahoval mimořádně normálních zisků. Pokud budou neregulované a v soukromém vlastnictví, budou zisky pravděpodobně nadměrné. Přirozený monopolista bude navíc pravděpodobně alokačně a produktivně neefektivní.
Ztráty
k dosažení alokační účinnosti bude muset regulátor uvalit nadměrný cenový strop (na P1). Produkce, která musí být alokačně efektivní, v Q1, je tak vysoká, že přirozený monopolista je nucen dělat ztráty, vzhledem k tomu, že ATC je v Q1 nad AR. Alokační účinnosti je dosaženo, když cena (AR) = mezní náklady (MC), na A, ale při této ceně přirozený monopolista způsobí ztrátu.
Se ztrátami veřejné služby lze vypořádat v řadě způsoby, včetně:
- Dotace od vlády.
- Cenová diskriminace, díky níž lze odvodit další příjmy rozdělením trhu na dvě nebo více podskupin a účtováním různých ceny pro každou podskupinu.
