Je to jeden z nejslavnějších citátů v historii. Někdy v roce 1789, když jí bylo řečeno, že její francouzští poddaní nemají chleba, Marie-Antoinette (nevěsta francouzského krále Ludvíka XVI.) Údajně čichala: „Qu’ils mangent de la brioche“ – „Nechte je jíst dort.“ S touto bezcitnou poznámkou se královna stala nenáviděným symbolem dekadentní monarchie a podnítila revoluci, která by o několik let později (doslova) ztratila hlavu. Skutečně ale Marie-Antoinette řekla ta rozzuřující slova? Ne podle historiků. Lady Antonia Fraser, autorka biografie francouzské královny, je přesvědčena, že citát by byl velmi netypický pro Marie-Antoinette, inteligentní ženu, která se štědře věnovala na charitativní účely a navzdory svému nepopiratelně bohatému životnímu stylu projevila citlivost vůči chudé populaci Francie.

Kromě toho je ještě přesvědčivější skutečnost, že příběh „Nechte je sníst dort“ se vznášel už roky před rokem 1789. Poprvé se o Marie vyprávěl v trochu jiné podobě Thérèse, španělská princezna, která se v roce 1660 provdala za krále Ludvíka XIV. Údajně navrhla, aby Francouzi jedli „la croûte de pâté“ (neboli kůru paštiky). V průběhu příštího století bylo za poznámku také obviňováno několik dalších královských členů z 18. století, včetně dvou tety Ludvíka XVI. Filozof Jean-Jacques Rousseau, nejznámější, zahrnul příběh paštiky do svých „Vyznání“ v roce 1766, přičemž slova přisuzoval „velké princezně“ (pravděpodobně Marie-Thérèse). Kdokoli pronesl tato nezapomenutelná slova, téměř jistě to nebyla Marie-Antoinette, která v době, kdy Rousseau psal, měla jen 10 let – tři roky od svatby s francouzským princem a osm let od toho, aby se stala královnou.