Co je přirozená nezaměstnanost?

Přirozená nezaměstnanost neboli přirozená míra nezaměstnanosti je minimální míra nezaměstnanosti vyplývající ze skutečných nebo dobrovolných ekonomických sil. Přirozená nezaměstnanost odráží počet lidí, kteří jsou nezaměstnaní kvůli struktuře pracovní síly, jako jsou lidé nahrazení technologiemi nebo ti, kteří nemají určité dovednosti pro získání zaměstnání.

Porozumění přirozené nezaměstnanosti

Často slyšíme termín „plná zaměstnanost, „Čehož lze dosáhnout, když si americká ekonomika vede dobře. Fu Zaměstnání je nesprávné pojmenování, protože vždy existují pracovníci, kteří hledají zaměstnání, včetně absolventů vysokých škol nebo těch, kteří byli vysídleni technologickým pokrokem. Jinými slovy, v celé ekonomice vždy dochází k určitému pohybu pracovních sil. Pohyb pracovních sil ze zaměstnání a ze zaměstnání, ať už je dobrovolný či nikoli, představuje přirozenou nezaměstnanost.

Jakákoli nezaměstnanost, která není považována za přirozenou, se často označuje jako cyklická, institucionální, nebo politicky založená nezaměstnanost. Exogenní faktory mohou způsobit zvýšení přirozené míry nezaměstnanosti; například prudká recese může zvýšit míru přirozené nezaměstnanosti, pokud pracovníci ztratí dovednosti potřebné k hledání práce na plný úvazek. Pandemie Covid-19 je bezpochyby exogenním šokem pro ekonomický systém, který bude mít jednoznačný dopad na přirozenou nezaměstnanost, zejména v případě, že některé podniky nebudou moci znovu otevřít kvůli nadměrné ztrátě příjmů. Ekonomové tento efekt nazývají „hystereze“.

Mezi důležité přispěvatele k teorii přirozené nezaměstnanosti patří Milton Friedman, Edmund Phelps a Friedrich Hayek, všichni nositelé Nobelovy ceny. Práce Friedmana a Phelps pomáhal při vývoji neakcelerující míry inflace nezaměstnanosti (NAIRU).

Proč přetrvává přirozená nezaměstnanost

Ekonomové tradičně věřili, že pokud existovala nezaměstnanost, byla to kvůli nedostatečné poptávce po pracovní síle nebo pracovnících. Proto by bylo třeba stimulovat ekonomiku prostřednictvím fiskálních nebo peněžních opatření, aby se podpořila obchodní činnost a nakonec poptávka po pracovní síle. Tento způsob myšlení však vypadl z laskavost, protože si bylo uvědomeno, že i během období silného hospodářského růstu stále existují pracovníci bez práce kvůli přirozenému toku pracovníků do a ze společností.

Přirozený pohyb práce je jedním z důvodů, proč nelze dosáhnout skutečné plné zaměstnanosti , protože by to znamenalo, že pracovníci byli nepružní nebo se nepohybovali v americké ekonomice. Jinými slovy, 100% plná zaměstnanost je v ekonomice z dlouhodobého hlediska nedosažitelná. Skutečná plná zaměstnanost je nežádoucí, protože dlouhodobá míra nezaměstnanosti 0% vyžaduje zcela nepružný trh práce, kde pracovníci nejsou schopni opustit své současné zaměstnání nebo odejít, aby si našli lepší.

Podle obecného modelu rovnováhy ekonomiky se přirozená nezaměstnanost rovná úrovni nezaměstnanosti na trhu práce při dokonalé rovnováze. To je rozdíl mezi pracovníky, kteří chtějí práci při současné výši mezd, a těmi, kteří jsou ochotni a schopni takovou práci vykonávat. Podle této definice přirozené nezaměstnanosti je možné, že institucionální faktory – například minimální mzda nebo vysoká míra odborů – z dlouhodobého hlediska zvýší přirozenou míru.

Nezaměstnanost a inflace

Od doby, kdy John Maynard Keynes v roce 1936 napsal „Obecnou teorii“, mnozí ekonomové věřili, že existuje zvláštní a přímý vztah mezi úrovní nezaměstnanosti v ekonomice a úrovní Tento přímý vztah byl kdysi formálně kodifikován v tzv. Phillipsově křivce, která představovala názor, že nezaměstnanost se pohybovala opačným směrem než inflace. Pokud má být ekonomika plně zaměstnána, musí existovat inflace, a naopak, pokud tam byla nízká inflace, nezaměstnanost musí růst nebo přetrvávat.

Phillipsova křivka upadla z oblíbených nebo po velké stagflaci sedmdesátých let, kterou Phillipsova křivka naznačovala jako nemožnou.Během stagflace roste nezaměstnanost i inflace. V 70. letech byla stagflace částečně způsobena ropným embargem, které vedlo k vyšším cenám ropy a benzínu, zatímco ekonomika upadla do recese.

Dnes jsou ekonomové mnohem skeptičtější k implikovaným korelace mezi silnou ekonomickou aktivitou a inflací nebo mezi deflací a nezaměstnaností. Mnozí považují míru nezaměstnanosti ve výši 4% až 5% za plnou zaměstnanost, která se nijak zvlášť netýká.

Přirozená míra nezaměstnanosti představuje nejnižší míru nezaměstnanosti, přičemž stabilní je inflace nebo míra, která existuje s neakcelerující inflací. I dnes však mnoho ekonomů nesouhlasí s konkrétní úrovní nezaměstnanosti, která by měla být považována za přirozenou míru nezaměstnanosti.