Lidská evoluce, proces, kterým lidé vyvinut na Zemi z dnes již vyhynulých primátů. Z pohledu zoologického pohledu jsme my lidé Homo sapiens, kultura nesoucí vzpřímený druh, který žije na zemi a velmi pravděpodobně se poprvé vyvinul v Africe asi před 315 000 lety. Nyní jsme jedinými žijícími členy toho, co mnozí zoologové označují jako lidský kmen, Hominini, ale existuje mnoho fosilních důkazů, které naznačují, že nás před miliony let předcházeli další homininy, jako Ardipithecus, Australopithecus a další druhy Homo, a že náš druh také žil nějaký čas souběžně s alespoň jedním dalším členem našeho rodu, H. neanderthalensis (neandertálci). Navíc jsme my a naši předchůdci vždy sdíleli Zemi s dalšími primáty podobnými apelům, od novodobé gorily po dlouho vyhynulého Dryopitheka. To, že my a vyhynulé homininy jsme nějak příbuzní a že my a lidoopi, jak živí, tak vyhynuli, jsme nějak také příbuzní, přijímají antropologové a biologové všude. Přesná povaha našich evolučních vztahů však byla předmětem debaty a zkoumání, protože velký britský přírodovědec Charles Darwin vydal své monumentální knihy O původu druhů (1859) a The Descent of Man (1871). Darwin nikdy netvrdil, jak to někteří jeho viktoriánští současníci tvrdili, že „člověk sestoupil z lidoopů“, a moderní vědci by takové prohlášení považovali za zbytečné zjednodušení – stejně jako by odmítli jakékoli populární představy, že určitý vyhynulý druh je „chybějící článek“ mezi lidmi a lidoopy. Teoreticky však existuje společný předek, který existoval před miliony let. Tento rodový druh nepředstavuje „chybějící článek“ podél linie, ale spíše uzel pro divergenci do samostatných linií. Tento starověký primát nebyl identifikován a nemusí být nikdy s jistotou znám, protože fosilní vztahy jsou nejasné i v rámci lidské linie, což je novější. Ve skutečnosti lze lidský „rodokmen“ lépe popsat jako „rodový keř“, ve kterém je nemožné spojit celou chronologickou řadu druhů, vedoucí k Homo sapiens, na kterých se odborníci mohou shodnout.

Primárním zdrojem podrobností o cestě lidské evoluce budou vždy fosilní vzorky. Zisk fosilií z Afriky a Eurasie jistě naznačuje, že na rozdíl od současnosti žil více než jeden druh naší rodiny po většinu lidských dějin současně. Charakter konkrétních fosilních vzorků a druhů lze přesně popsat, stejně jako místo, kde byly nalezeny, a časové období, kdy žili; ale otázky, jak druhy žily a proč mohly buď vymřít, nebo se vyvinout v jiné druhy, lze řešit pouze formulováním scénářů, i když vědecky informovaných. Tyto scénáře jsou založeny na kontextových informacích získávaných z lokalit, kde byly fosilie shromažďovány. Při vytváření takových scénářů a vyplňování křoví lidské rodiny musí vědci konzultovat velké a rozmanité spektrum fosilií a musí také využívat rafinované metody a záznamy o výkopu, techniky geochemického datování a data z jiných specializovaných oborů, jako je genetika, ekologie a paleoekologie a etologie (chování zvířat) – zkrátka všechny nástroje multidisciplinární vědy paleoantropologie.

Tento článek pojednává o široké kariéře lidského kmene od jeho pravděpodobných počátků před miliony let v miocénní epochě (23 milionů až 5,3 milionu let) před) k rozvoji nástrojově založené a symbolicky strukturované moderní lidské kultury jen před desítkami tisíc let, během geologicky nedávná doba pleistocénu (před asi 2,6 miliony až 11 700 lety). Zvláštní pozornost je věnována fosilním důkazům pro tuto historii a hlavním modelům evoluce, které si ve vědecké komunitě získaly největší důvěryhodnost. Úplné vysvětlení evoluční teorie, včetně jejích hlavních zastánců před i po Darwinovi, najdete v článku evoluce , jeho vzrušení odporu i přijetí ve společnosti a vědecké nástroje používané k prozkoumání teorie a prokázání její platnosti.