Les Kongo je důležitým ohniskem biologické rozmanitosti. Je domovem okapi, bonobo a pávy konžské, ale je také důležitým zdrojem afrického teaku, který se používá pro stavbu nábytku a podlah. Odhaduje se, že na těchto lesích závisí 40 milionů lidí, kteří přežívají na tradiční obživu. Na celosvětové úrovni konžské lesy fungují jako druhá plíce planety, protějšek rychle se zmenšující Amazonky. Jsou to obrovské „uhlíkové jímky“, které zachycují uhlík, který by jinak mohl zůstat oxidem uhličitým. V povodí Konga je přibližně 8 procent světového uhlíku založeného na lesích. Tyto lesy také ovlivňují srážky přes severní Atlantik. Jinými slovy, tyto lesy mají zásadní význam pro budoucnost stability podnebí, což je hráz proti změnám klimatu na útěku.

V květnu 2002 bylo se Světovou bankou a Konžskou demokratickou republikou (RDC, République Démocratique du Congo) dohodnuto moratorium na těžbu dřeva v Kongu. Světová banka souhlasila s poskytnutím rozvojové pomoci ve výši 90 milionů USD RDC s podmínkou, že vláda nevydala žádné nové koncese, které by dřevařským společnostem udělovaly práva využívat les. Dohoda rovněž zakazovala obnovení stávajících koncesí.

Greenpeace vyzývá Světovou banku, aby „přemýšlela mimo krabici „a využít potenciál lesa v boji proti změně klimatu. Pokud budou tyto lesy odlesněny, uhlík, který zachytí, se uvolní do atmosféry. Říká, že 8% zemského uhlíku na bázi lesů je uloženo v lesích RDC. Předpovědi budoucího neomezeného odlesňování odhadují, že do roku 2050 budou činnosti v KDR uvolňovat zhruba stejné množství oxidu uhličitého, jaké Spojené království vypustilo za posledních 60 let.

Vláda vypracovala nový zákon o lesnictví, který požaduje, aby společnosti investovaly do místního rozvoje a sledovaly udržitelný pětadvacetiletý cyklus rotační těžby dřeva. Pokud je společnosti udělena koncese od centrální vlády k přihlášení do Konga, musí podepsat dohodu s místními náčelníky a dědičnými vlastníky pozemků, kteří jí dávají povolení k těžbě stromů výměnou za rozvojové balíčky. Teoreticky musí společnosti za tyto ústupky platit vládě téměř 18 milionů dolarů ročně, z čehož 40% by mělo být vráceno zemským vládám za investice do sociálního rozvoje místního obyvatelstva v přihlášených oblastech.

Kjótský protokol ve své současné podobě neodměňuje takzvané „zamezení odlesňování“ – iniciativy, které chrání les před kácení. Mnoho vědců v oblasti klimatu a tvůrců politik však doufá, že jednání o nástupci Kjótského protokolu budou zahrnovat taková opatření. Pokud by tomu tak bylo, mohl by existovat finanční stimul pro ochranu lesů.

L’Île Mbiye v Kisangani je součástí symposia projektu udržitelného lesního hospodářství v Africe na ochranu lesních ekosystémů, který provedla Stellenbosch University. RDC rovněž usiluje o rozšíření chráněné oblasti lesů, pro kterou doufá v zajištění kompenzace prostřednictvím rozvíjejících se trhů s uhlíkem v lesích.

Hlavní konžskou organizací na ochranu životního prostředí, která pracuje na záchraně lesů, je nevládní organizace s názvem OCEAN, která slouží jako spojovací článek mezi mezinárodními organizacemi, jako je Greenpeace, a místními komunitními skupinami v koncesích.