Jen málo Američanů ve dvacátém století zanechalo světovému míru větší dědictví než George C. Marshall (1880-1959). Jako náčelník štábu armády Spojených států během druhé světové války připadlo Marshallovi, aby vychoval, vycvičil a vybavil armádu několika milionů mužů. Byl to Marshall, kdo si vybral důstojnický sbor, a byl to Marshall, kdo hrál vedoucí roli při plánování vojenských operací v globálním měřítku. Nakonec to byl Marshall, kterého britský premiér Winston Churchill oslavoval jako „skutečného organizátora vítězství.“
Přesto bude Marshall spojovat především Marshalla jako autora Marshallova plánu. Myšlenka rozšíření miliard amerických dolarů na evropské hospodářské oživení nebyla jeho vlastní. Byl jen jedním z mnoha západních vůdců, kteří si uvědomili tragické důsledky nedělání ničeho pro země zničené válkou, ve kterých byly základní životní podmínky žalostné a dva roky po skončení bojů se stále zhoršovaly. Ale Marshall, víc než kdokoli jiný, šel v čele. Na projevu na Harvardské univerzitě 5. června 1947 Marshall jako ministr zahraničí vyjádřil obecné principy Marshallova plánu. V letech 1948 až 1951 přispěly Spojené státy hospodářskou, zemědělskou a technickou pomocí více než třinácti miliardami dolarů na oživení svobodné Evropy. Marshallův plán byl ve své době obecně uznávaný jako úspěch a obdivuhodně odolal přísnosti historického bádání. Navíc to dalo podnět k vytvoření Severoatlantické aliance a ke společnému evropskému trhu. Jako uznání Marshallova světového vedení mu byla v roce 1953 udělena Nobelova cena za mír.
Na památku padesátého výročí Marshallova plánu vytvořila Národní galerie portrétů a Nadace George C. Marshalla výstava připomínající Marshalla a vůdce, s nimiž pomáhal utvářet historii po většinu dvacátého století.
