Frank, člen germánsky mluvících lidí, kteří v 5. století napadli Západořímskou říši. Frankové ovládli dnešní severní Francii, Belgii a západní Německo a založili nejmocnější křesťanské království raně středověké západní Evropy. Název Francie (Francia) je odvozen od jejich názvu.

Přečtěte si více o tomto tématu

Charlemagne: King of the Franks

Charlemagne převzal vládu v okamžiku, kdy na jeho království působily mocné síly změn. Podle franské tradice …

Frankové se do zaznamenané historie ve 3. století dostali jako germánský kmen žijící na východním břehu dolní řeky Rýn . Lingvisticky patřili ke skupině germánských mluvčích Rhine-Weser. V této době byli rozděleni do tří skupin: Salians, Ripuarians a Chatti, nebo Hessians. Tyto větve spolu navzájem souviseli jazykem a zvyky, ale politicky to byly nezávislé kmeny. V polovině 3. století se Frankové neúspěšně pokusili expandovat na západ přes Rýn do římské Galie. V polovině 4. století se Frankové znovu pokusili napadnout Galii a v roce 358 byl Řím nucen opustit oblast mezi řekami Meuse a Scheldt (nyní v Belgii) Salianským Frankům. V průběhu těchto dlouhých bojů byli Frankové postupně ovlivňováni římskou civilizací. Někteří franští vůdci se stali římskými spojenci (foederati) na obranu římských hranic a mnoho Franků sloužilo jako pomocný voják v římské armádě.

Vandalové zahájili v roce 406 masivní invazi do Galie a v následujících desetiletích Frankové využili přetížené římské obrany. Upevnili svoji moc nad dnešní Belgií, převzali trvalou kontrolu nad zeměmi bezprostředně západně od střední řeky Rýn a dostali se do dnešní severovýchodní Francie. Pevné založení Franků v severovýchodní Galii do roku 480 znamenalo, že jak římská provincie Germania, tak část dvou bývalých belgických provincií byly římské vládě ztraceny. Malá gallo-římská populace se tam ponořila mezi německé přistěhovalce a latina přestala být jazykem každodenní řeči. Extrémní limit franského osídlení v této době je poznamenán jazykovou hranicí, která stále dělí románsky mluvící národy Francie a jižní Belgie od germánsky mluvících národů severní Belgie, Nizozemska a Německa.

V letech 481/482 následoval Clovis I. jeho otce Childerica jako vládce Salian Franks z Tournai. V následujících letech Clovis přinutil ostatní kmeny Salian a Ripuarian, aby se podřídili jeho autoritě. Poté využil rozpadu římské říše a vedl sjednocené Franky v sérii kampaní, které přivedly celou severní Galii pod jeho vládu do roku 494. Zastavil alemnické migrace do Galie z východu od Rýna a v roce 507 jel na jih a podmanil si Vizigóty, kteří se usadili v jižní Galii. Bylo tak vytvořeno a zajištěno jednotné franské království v severní Galii. Clovis konvertoval ke katolicismu a hromadné přijetí ortodoxního křesťanství Franky dále sloužilo k jejich sjednocení do jednoho lidu. Rovněž si získalo podporu ortodoxního duchovenstva a zbývajících gallo-římských prvků v Galii, protože většina ostatních germánských kmenů přijala arianismus.

Clovis patřil k merovejské dynastii, pojmenované po svém dědečkovi Merovechovi. Za Clovisových nástupců dokázali Merovejci rozšířit franskou moc na východ od Rýna. Merovejská dynastie vládla franským územím, dokud nebyla v 8. století přemístěna karolínskou rodinou. Karolínský Karel Veliký (Karel Veliký, vládl 768–814) obnovil ve spolupráci s papežstvím západní římskou říši a rozšířil křesťanství do středního a severního Německa.Jeho říše se rozpadla v polovině 9. století.

V následujících stoletích si obyvatelé západofranského království (Francie) nadále říkali Franks, ačkoli franský prvek splynul se starší populací. V Německu název přežil jako Franky (Franken), vévodství táhnoucí se od Porýní na východ podél hlavní řeky.