John B. Watson (1878–1958) je považován za jednoho ze zakladatelů oboru psychologie, který rozšiřuje myšlenky vědy o chování, které lze nalézt v dílo ruského vědce Ivana Pavlova. Odmítl myšlenku introspekce – že je možné přemýšlet o vědomí vědecky, nebo použít mysl k přemýšlení o mysli. Jediným spolehlivým materiálem pro vědeckou analýzu byla pozorovatelná fakta o chování. Z tohoto důvodu neexistovaly žádné významné rozdíly mezi studiem lidského a zvířecího chování. Ve své knize „Chování“ z roku 1914 popisuje Watson základní principy behaviourismu: že spolehlivé znalosti lidské psychologie lze získat pouze pozorováním empirického chování; že chování lidí a zvířat se učí zásadním způsobem stejným způsobem, prostřednictvím procesu podnětu a reakce; a že výzkum dynamiky chování může být základem zlepšení ve vzdělávání.

Jeho následovníci obecně tvrdí, že psychologie je studií vědy o fenoménech vědomí. Za svůj problém si vzala… analýzu složitých duševních stavů … Na svět fyzických objektů (podněty, včetně všeho, co může vzrušovat aktivitu v receptoru), který tvoří celkový fenomén přírodního vědce, se díváme pouze jako na prostředek do konce… data… nemají sama o sobě žádnou hodnotu. Mají význam pouze do té míry, že mohou osvětlit stavy vědomí.

Zdá se, že nastal čas, kdy psychologie musí zahodit veškerý odkaz na vědomí; když už se nemusí klamat, aby si myslel, že z duševních stavů činí předmět pozorování … Psychologie zájmu všech vědeckých lidí by jako výchozí bod vzala nejprve pozorovatelnou skutečnost, kterou dělají všechny organismy, lidé i zvířata přizpůsobit se svému prostředí … Některé stimuly vedou organismy k tomu, aby… odpověděly… na základě těchto reakcí lze stimuly předvídat; vzhledem k daným stimulům lze reakce předvídat …

chování zvířat lze zkoumat bez odvolání na vědomí … je zde zaujato stanovisko, že chování člověka a chování zvířat musí být považováno za stejné rovina…

Psychologie je v pohledu behavioristy čistě objektivní experimentální obor přírodních věd. Jeho teoretickým cílem je predikce a kontrola chování. Introspekce netvoří podstatnou součást jejích metod, ani vědecká hodnota jejích údajů nezávisí na připravenosti, s jakou se mohou interpretovat ve smyslu vědomí.

Touží ve všech těchto pracích získat přesné znalosti úprav a stimulů, které je vyvolávají. Důvodem je osvojení obecných a konkrétních metod, kterými lze chování ovládat … Pokud by se psychologie řídila navrhovaným plánem, mohl by pedagog, lékař, právník a obchodník tyto údaje co nejdříve prakticky využít jak je možné experimentálně získat.