V letech 1996 až 1998 vybuchly bomby čtyřikrát v Atlantě a Birminghamu, zabily dvě a stovky zranily a vyrazily na pětileté pátrání po podezřelý z bombardéru Eric Robert Rudolph.

31. května 2003 byl bývalý policista FBI Eric Robert Rudolph zatčen policistou JS Postell se hrabal v koši za příběhem o venkovských potravinách v Murphy v Severní Karolíně. Rudolph, zkušený pracovník v přírodě, se po pět let dokázal bombardovat čtyři místa v Gruzii a Alabamě, když se pět let vyhýbal úředníkům donucovacích orgánů, zatímco se skrýval v horách. Rudolph zahájil násilné útoky 27. července 1996, kdy v přeplněném Centennial Olympic Park v Atlantě ve státě Georgia umístil batoh obsahující bombu. Žena, která cestovala se svou dcerou, aby sledovala letní olympijské hry 1996, byla zabita a při výbuchu bylo zraněno více než 100 dalších. Krátce poté Rudolph bombardoval další dvě místa v Gruzii a jedno v Birminghamu v Alabamě, což mělo za následek několik dalších zranění a smrt policisty. Uznal vinu a v současné době si odpykává několik doživotních trestů bez možnosti podmínečného propuštění. Rudolph nakonec řekl úřadům, kde schoval dalších 250 liber dynamitu.

Bývalý výkonný ředitel FBI Chris Swecker, který v době, kdy došlo k zatčení, vedl naši charlotterskou kancelář, sdílí zákulisní informace o neúprosném pronásledování a zajetí bombardéru, který přežil.

Proč byla jihovýchodní bombová pracovní skupina tak přesvědčená, že se Rudolf schovává v západní Severní Karolíně?
Pane Swecker: Kvůli jeho osobnímu složení a celkové znalosti oblasti – a skutečnosti, že nikde jinde nebyly žádné důvěryhodné pozorování. Mnoho lidí na nejvyšších úrovních řeklo: „Je mrtvý; je pryč. “Zejména tři členové pracovní skupiny se však stále soustředili na západní Severní Karolínu. Nebýt jich, mohlo by se celé vyšetřování zmenšovat jen na jednoho nebo dva agenty. Byli neústupní, že byl v této oblasti, absolutně neoblomný, tváří v tvář velké skepsi. Myslím, že 90 procent populace odepsalo Rudolfa, jako by byl mimo oblast, dávno pryč nebo mrtvý.

Jaká byla místní strategie pracovní skupiny?
Pan Swecker: Měli skvělý plán, protože se aktivně podílel na vymáhání místních zákonů – udržovali je na rychlosti tam, kde byla pozorování, a udržovali úzký kontakt. Také, i když už toho bylo tak málo, museli si opravdu dělat domácí úkoly. Poznali geografii; udělali profil osobnosti; pravidelně kontaktovali členy rodiny; měli celý kádr zvědů, kteří procházeli lesem a hlásili nám, co viděli.

Pomohl někdo Rudolphovi vyhnout se odhalení?
Pan Swecker: To si myslí mnoho lidí. Ale Rudolph je takový samotář, že jsme pevně věřili, že by prostě nikomu nedůvěřoval. Měl přístup ke zprávám; měl ve svém táboře články z novin. Věděl, že je pronásledován. Nemyslím si, že by se stal zranitelným vůči kompromitování nebo zrazení tím, že by někomu oznámil, kde je.

Zabránilo mu pronásledování v provádění dalších útoků?
Pan Swecker: Rozhodně. Rudolph přiznal, že si pohrával s hledáním agentů, kteří ho pronásledovali. Víme, že v oblasti pohřbil nejméně čtyři mezipaměti výbušnin. Jeden byl přímo nad zbrojnicí Národní gardy, kde bylo umístěno naše velitelské stanoviště. Tvrdil, že se rozhodl, že náš příspěvek nebude pasti. Ale myslím, že neudělal, protože jsme na něj udržovali tlak, udržovali hlídky, viditelnou přítomnost. Prostě se nemohl dostat ke svým výbušninám a dělat to, co by nejraději udělal. To byl hlavní důvod, proč jsme tam byli. Chtěli jsme ho chytit, ale také jsme se chtěli ujistit, že už neudělal stávku. Jsem přesvědčen, že investice do pracovní síly, kterou jsme během toho období měli, zachránili životy.

Jak vypadal Rudolph, když byl zajat?
Pane Swecker: Byl hubený, mnohem hubenější, než když poprvé vyrazil do hor, ale ve velmi dobré kondici. Mluvil o tom, že je první zimu velmi nemocný, podvyživený. Poté se pro něj věci trochu uklidnily.

Rudolph byl nakonec chycen, jak sháněl jídlo v kontejneru s potravinami. Jak jinak shromáždil jídlo?
Mr. Swecker: Řada způsobů. Jeho kemp měl spoustu úložného prostoru. V zemi měl pohřben hromada 55-galonových sudů, plná obilí, sóji a ovsa. Asi čtyři míle odtud byla sýpka a on tam chodil v noci. Říkal, že vždy cestoval v noci. Dostal batoh s obilím nebo cokoli jiného a přivezl ho zpět. Naplnil tyto 55-galonové sudy a řekl, že je to vlastně docela dobré jídlo. On také sháněl kolem některé z restaurací, dostal vzory dolů. Věděl, kdy bude zelenina nakládána na nakládací rampu. Věděl, jak žít ze země, ale také z místních restaurací a obchodů s potravinami.