Berlínská blokáda byla pokusem Sovětského svazu v roce 1948 omezit schopnost Spojených států, Velké Británie a Francie cestovat do svých berlínských sektorů, které leží v ruském -obsazené východní Německo.
V červnu 1948 explodující napětí mezi Sovětským svazem a jeho bývalými spojenci ve druhé světové válce explodovalo do plné krize ve městě Berlín. Sověti znepokojeni novou politikou USA poskytovat hospodářskou pomoc Německu a dalším evropským národům, které bojují, jakož i snahou západních spojenců zavést jednotnou měnu do zón, které okupovali v Německu a Berlíně, Sověti zablokovali veškerou železnici, silnici a kanál přístup do západních zón Berlína. Najednou asi 2,5 milionu civilistů nemělo přístup k jídlu, lékům, pohonným hmotám, elektřině a dalšímu základnímu zboží.
Západní mocnosti nakonec zavedly leteckou přepravu, která trvala téměř rok a poskytla životně důležité zásoby a úlevu Západnímu Berlínu. Berlínská blokáda a reakce spojenců v podobě berlínského leteckého transportu představovaly první velký konflikt studené války.
A 1948 mapa popisující berlínskou blokádu, jednu z prvních významných mezinárodních krizí studené války. Během mnohonárodnostní okupace Německa po druhé světové válce zablokoval Sovětský svaz přístup železnic, silnic a kanálů západním spojencům do sektorů Berlína pod kontrolou spojenců.
Universal History Archive / Universal Images Group / Getty Images
Poválečná divize Německa
Na konci druhé světové války USA, Británie, Francie a Sovětský svaz rozdělily poražené Německo do čtyř okupačních zón, jak bylo uvedeno na jaltské konferenci v únoru 1945 a formalizovány v Postupimi později v tomto roce. Berlín, i když se nacházel v zóně okupované Sovětem, byl rozdělen také se západním část města ve spojeneckých rukou a východ pod sovětskou kontrolou.
Pokud se však programy Sovětského svazu a jeho západních spojenců vyrovnaly v době války, brzy se začaly rozcházet, zejména v budoucnosti pod vedením Josifa Stalina chtěl Sovětský svaz Německo ekonomicky potrestat a donutit spol nepokouší se platit válečné reparace a přispívá svou průmyslovou technologií na pomoc poválečnému sovětskému oživení. Na druhou stranu spojenci považovali německé hospodářské oživení za klíčové pro jeho zachování jako demokratického nárazníku proti šíření komunismu z východní Evropy, nad nímž Stalin upevnil sovětský vliv.
Trumanova doktrína a Marshall Plán
V březnu 1947, poté, co v Řecku a Turecku vznikly komunistické povstání, americký prezident Harry S. Truman ve svém projevu před Kongresem oznámil, že USA budou od nynějška „podporovat svobodné národy, které odolávají pokusům o podrobení ozbrojenými silami menšiny nebo vnějšími tlaky, “poskytnutím vojenské pomoci. Tato politika, která se stala známou jako Trumanova doktrína, zavedla pro Spojené státy novou éru globálního zapojení a pomohla formulovat rostoucí propast mezi západními demokracie a Sovětským svazem.
V červnu americký ministr zahraničí George C. Marshall oznámil program evropské obnovy, známý jako Marshallův plán konomické rozšíření Trumanovy doktríny, jehož cílem je pomoci Německu a dalším evropským národům obnovit se po pustošení války, podpořit loajalitu mezi zúčastněnými státy vůči USA a snížit jejich náchylnost k přitažlivosti komunismu. Marshallov plán, který byl realizován v dubnu 1948, se přímo postavil proti Stalinově vizi poválečného světa: doufal, že se USA z Evropy úplně stáhnou, přičemž v tomto regionu zůstane dominantní vliv SSSR.
Rozhodnutí Sovětů o blokádě Berlína
V první polovině roku 1948 se v Londýně sešli zástupci Spojených států, Británie a Francie, aby diskutovali o budoucnosti Německa. Výsledkem je, že se Spojené státy a Británie dohodly, že spojí své okupované zóny a vytvoří Bizonii, přičemž konečným cílem bude jediný sjednocený západoněmecký stát zahrnující zóny okupované USA, Brity a Francií v Německu a Berlíně, s jedinou, stabilní měna.
Když se Sověti dozvěděli o těchto plánech v březnu 1948, stáhli se z Rady kontroly spojenců, která se sešla od konce války, aby koordinovala okupační politiku mezi zónami. V červnu představili američtí a britští představitelé novou měnu Deutschmark do Bizonie a západního Berlína, aniž by informovali své sovětské protějšky. Sověti to považovali za porušení svých poválečných dohod a okamžitě vydali do Berlína a východního Německa svou vlastní měnu Ostmark.Téhož dne – 24. června 1948 – zablokovali veškerý silniční, železniční a kanálový přístup do spojeneckých okupovaných zón v Berlíně a oznámili, že čtyřcestná správa města skončila.
Skupina německých dětí stojí na stavbě sutin a povzbuzuje americké nákladní letadlo, které letí nad západní částí Berlína. Americké a britské síly přepravily jídlo a zásoby poté, co sovětské síly obklíčily a uzavřely obléhané město.
Archiv Bettmann / Getty Images
Trvalý dopad blokády a reakce spojenců
Svou blokádou Sověti odřízli přibližně 2,5 milionu civilistů ve třech západních sektorech Berlína od přístupu k elektřině, potravinám, uhlí a další zásadní zásoby. Ačkoli Rudá armáda daleko převyšovala spojenecké vojenské síly v Berlíně a okolí, Spojené státy a Británie si podle písemných dohod se Sovětským svazem z roku 1945 zachovaly kontrolu nad třemi 20 mil širokými vzdušnými koridory ze západního Německa do západního Berlína.
Počínaje 26. červnem 1948, dva dny po oznámení blokády, americká a britská letadla provedla největší leteckou záchrannou operaci v historii a přepravila přibližně 2,3 milionu tun zásob do západního Berlína na více než 270 000 letech nad 11 měsíce.
Zatímco Stalin doufal, že berlínská blokáda donutí spojence opustit úsilí o vytvoření západoněmeckého státu, úspěch berlínského leteckého transportu potvrdil, že takové naděje byly marné. V květnu 1949, kdy Sověti zrušili blokádu, krize v Berlíně ztvrdla východo-západní divizi Německa a celé Evropy a vážně zahájila studenou válku.
