V tradiční bylinné medicíně se horečka používá při horečce, bolestech hlavy, artritidě a zažívacích potížích.

Mezi účinné látky v horečce patří parthenolid. Existuje vědecký zájem o parthenolid, u kterého bylo prokázáno, že indukuje apoptózu u některých rakovinných buněčných linií in vitro a potenciálně se zaměřuje na rakovinové kmenové buňky. Neexistují žádné publikované studie in vivo s parthenolidem nebo horečkou u lidí s rakovinou.

Role parthenolidu při vyvolání antimigrenózních účinků horečky byla zkoumána většinou in vitro. Pro mechanismus účinku byl navržen antagonismus serotoninových receptorů a inhibice serotoninu uvolňovaného z neuronů (5-HT). Zdá se, že pathenolid také hraje roli v blokádě NO kaskády a uvolňování prozánětlivých cytokinů (TNF-a a IL-6), které by mohly být zahrnuty v patogenezi migrény. Ukázalo se, že parthenolid působí jako částečný agonista TRPA1, což způsobuje selektivní desenzibilizaci kanálu a neselektivní defunkcionalizaci senzorických neuronů obsahujících CGRP. Uvolňování senzorického neuropeptidu CGRP v trigeminovaskulárním systému bylo také považováno za součást geneze migrénových bolestí hlavy.

Obsah parthenolidu v komerčně dostupných doplňcích horečky se podstatně liší, a to více než čtyřicetkrát, navzdory označení požadavků na „standardizaci“. Studie zjistila, že obsah parthenolidu v těchto doplňcích se málo podobá obsahu uvedenému na etiketách produktů.

V srpnu 2019 společnost ScienceDaily uvedla, že vědci z University of Birmingham oznámili, že vyvinuli metodu vyrábět parthenolid přímo z rostlin a způsob úpravy tohoto parthenolidu tak, aby produkoval řadu sloučenin, přičemž obě techniky se zdají slibné, aby umožnily klinický výzkum potenciálu horečky pro lékařské aplikace.

Šest kontrolovaných klinických studií bylo publikováno hodnocení účinnosti a bezpečnosti monoterapie horečnatého v prevenci migrény. Těchto studií se účastnilo celkem 513 pacientů. Velikost studovaného vzorku se pohybovala v rozmezí 17 až 170. Ve všech studiích se horečka podávala sama orálně jednou až třikrát denně ve formě tobolek. Délka studie se pohybovala od dvou do osmi měsíců. Většina klinických studií upřednostňovala horečku před placebem. Údaje také naznačují, že horečka je spojena pouze s mírnými a přechodnými nepříznivými účinky. Po léčbě horečkou byla pozitivně ovlivněna frekvence migrény. Snížení závažnosti migrény bylo hlášeno také po požití horečky a významně poklesl výskyt nevolnosti a zvracení.

Feverfew je v severských zemích registrován jako tradiční bylinný lék pod značkou Glitinum. V monografii Evropské unie o bylinách vydané Evropskou agenturou pro léčivé přípravky je schválen pouze horečka obecná v prášku.

Dlouhodobé užívání horečky horečné s následným náhlým vysazením může vyvolat abstinenční syndrom zahrnující bolesti hlavy a bolesti svalů a kloubů. Feverfew může způsobit alergické reakce, včetně kontaktní dermatitidy. Mezi další nežádoucí účinky patří gastrointestinální potíže, jako je nevolnost, zvracení, bolesti břicha, průjem a plynatost. Když se bylina žvýká nebo užívá orálně, může to způsobit vředy v ústech a otoky a necitlivost úst. Feverfew by neměly užívat těhotné ženy. Může interagovat s ředidly krve a zvyšovat riziko krvácení a také může interagovat s různými léky metabolizovanými játry.