Střední Amerika, nejjižnější oblast Severní Ameriky, ležící mezi Mexikem a Jižní Amerikou a zahrnující Panamu, Kostariku, Nikaraguu, Honduras, Salvador, Guatemalu a Belize. (Geologové a fyzičtí geografové někdy rozšiřují severní hranici k šíji Tehuantepec v Mexiku.)

Britannický kvíz

Quick Quiz: Central American Geography

Střední Amerika se skládá ze sedmi zemí (a někdy i části osmé), ale tento kvíz obsahuje pouze dvě otázky. Jak rychle na ně můžete odpovědět?

Střední Amerika tvoří většinu zužujícího se šíje, které odděluje Tichý oceán na západ od Karibského moře. Rozkládá se v oblouku dlouhém zhruba 1140 mil (1835 km) od severozápadu na jihovýchod. V nejužším místě je šíje široká jen asi 50 kilometrů a ve Střední Americe neexistuje místo, které by bylo vzdáleni více než 200 kilometrů od moře.

Vlhké bažiny a nížiny se táhnou podél západního i východního pobřeží, ale čtyři pětiny Střední Ameriky jsou kopcovité nebo hornaté. Západní pásmo tichomořské pobřežní nížiny je úzké a zastíněné pohořími, a kromě Nikaraguy a Hondurasu jsou východní roviny podél Karibiku také úzké. Nadmořská výška se trvale zvyšuje na západ od karibské nížiny, až k tichomořskému pobřeží vrcholová plošina vrcholí horskými hřebeny a asi 40 sopečnými kužely, z nichž některé dosahují nadmořské výšky přesahující 3700 metrů. Některé sopky ve Střední Americe občas vybuchnou a v této oblasti často dochází k zemětřesení. Zvětralé sopečné lávy produkují úrodnou půdu a vysočiny vulkanických zón se následně staly vysoce produktivními zemědělskými zónami a oblastmi s hustým osídlením.

Podnebí Střední Ameriky je v zásadě tropické, mírné blízkostí k moři, výškou, šířkou a místní topografií; v důsledku toho se mohou na krátké vzdálenosti podstatně lišit. Nadmořská výška zmírňuje klimatické účinky tropické šířky Střední Ameriky, takže průměrné teploty na vysočině jsou mnohem nižší než v pobřežních nížinách. Dešťové srážky se vyskytují hlavně v létě a jsou nejsilnější v období od května do listopadu. Leden až březen jsou nejsušší měsíce. Karibská strana obecně dostává zhruba dvakrát tolik deště než tichomořská oblast.

Přirozená vegetace Střední Ameriky je rozmanitá. Východní nížiny zabírají tropické deštné pralesy, zatímco stále zelené lesy oblékají spodní svahy podél tichomořského pobřeží a borové a dubové lesy rostou v poněkud vyšších polohách. Značnou část středoamerického lesa však vyčistili kypřící kultivátory, kteří pokračují, když je půda vyčerpána. Tato rozsáhlá forma pěstování se stala méně udržitelnou, protože se ladové období zkracuje v reakci na rostoucí demografické tlaky a lesní půdy ztrácejí schopnost zotavovat se. Středoamerické lesy jsou relativně řídce osídleny savci, velkoryse osídleny plazy a jsou extrémně bohaté na ptáky a hmyz. Hojnosti jsou bohaté na opice, rosničky, leguány a hady.

Střední Ameriku lze zhruba rozdělit na méně zalidněnou karibskou polovinu a mírně přetížený pacifický pobřežní svah, oddělené řadou relativně hustě osídlených horských oblastí . Míra nárůstu populace v regionu je jednou z nejvyšších na světě, ačkoli kojenecká úmrtnost je vysoká a průměrná délka života je obecně nízká (méně v Kostarice a Panamě).Španělština je dominantním jazykem Střední Ameriky a úředním jazykem v šesti zemích; Angličtina je lingua franca velké části karibského pobřeží a oficiální jazyk Belize. V celém regionu se také mluví mnoha indickými jazyky.

Římský katolicismus je vyznávaným náboženstvím čtyř z pěti Středoameričanů; téměř všichni ostatní se drží různých protestantských vyznání. V odlehlejších oblastech (převážně obývaných Indy) koexistují tradiční náboženské praktiky a římský katolicismus. Do 21. století evangelický protestantismus pronikl do tradičně římskokatolických komunit.

Nejméně dvě třetiny Středoameričanů jsou smíšeného původu. Až do začátku 19. století se přistěhovalectví oficiálně omezovalo na občany Španělska a Španělé tak byli jedinými významnými evropskými přispěvateli k etnické směsi oblasti. Tři pětiny obyvatel Střední Ameriky mají smíšený evropský a indický původ (v Guatemale se nazývají Ladinos a jinde mestici) a jedna pětina jsou Indové. Zbytek tvoří menší společenství mulatů (lidé smíšeného evropského a afrického původu), zambos (smíšený indický a africký původ), potomci Evropanů a potomci čínských, jihoasijských a afrických indenturovaných dělníků. Většina indického obyvatelstva regionu je v Guatemale (Mayové, které tvoří více než dvě pětiny celkového počtu obyvatel této země). Mnoho ze zbývajících indiánů žije v sousedních Hondurasu a Salvadoru; jinde, pouze v Belize, jsou Indové významnou složkou (asi desetina) populace.

Od poloviny 19. století byla ekonomika Střední Ameriky založena na produkci kávy a banánů určených k exportu. Po druhé světové válce se bavlna, cukr a hovězí maso vyváželo ve stále větším množství. Kukuřice, fazole a tykev se tradičně pěstují jako základní potraviny. Intenzivní ekonomický růst v šedesátých a sedmdesátých letech byl následován národní zadlužeností a nízkou nebo negativní mírou ekonomického růstu v osmdesátých letech. V 80. a 90. letech přispíval ozbrojený konflikt, občanské války, vysoká inflace a špatné sociální podmínky ke zhoršující se ekonomice a většina zemí musela hledat zahraniční pomoc od Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu. Občanské nepokoje v 80. letech vysídlily až 1 000 000 lidí, včetně odhadovaných 500 000 Salvadoranů, kteří vstoupili do Spojených států. Desítky tisíc dalších migrovaly do Mexika, Guatemaly, Hondurasu a dalších zemí v regionu. Ke konci 90. let se ekonomiky regionu odrazily a privatizace společností a veřejných služeb spolu s rozšířením volného obchodu napomohla růstu (nikaragujská ekonomika však stále trpí a Honduras byl v roce 1998 zasažen hurikánem Mitch). Na konci 20. století se vlády Střední Ameriky pokusily oživit ekonomiku podporou diverzifikace a expanze netradičních exportních zón a zón volného obchodu a byly založeny montážní závody (maquiladoras) na podporu expanze a decentralizace výroby.

Rostoucí diverzifikace v ekonomikách regionu však neposkytla spravedlivější rozdělení bohatství. Výrobě výrazně brání omezené nerostné a energetické zdroje ve Střední Americe a omezená velikost jejího trhu. Značná průmyslová zaměstnanost je ve formě domáckého průmyslu a řemeslníci převažují nad dělníky. Zpracování potravin, nápojů a tabáku a výroba textilu, oděvů, obuvi, nábytku a kůže jsou hlavními průmyslovými odvětvími. Zemědělství stále zaměstnává větší podíl pracovníků než jakékoli jiné odvětví – s výjimkou Panamy, kde mají služby, převážně související s Panamským průplavem, zásadní ekonomický význam. Turismus vzrostl hlavně v Belize, Guatemale a Kostarice.

Do roku 2001 Ekvádor a Salvador přijaly americký dolar jako svou měnovou jednotku, což byla akceptovaná forma měny v Panamě a Guatemale. Hlavními obchodními partnery mimo region jsou Spojené státy, Kanada a země západní Evropy. Do poloviny dvacátých let uzavřely Salvador, Honduras, Guatemala, Nikaragua a Kostarika se Spojenými státy dohodu o volném obchodu mezi Střední Amerikou a Dominikánskou republikou (CAFTA-DR).

Tento článek se zabývá historie oblasti od prehistorických a předkolumbovských dob po současnost. Další informace o fyzické a lidské geografii regionu lze najít v článcích o jednotlivých zemích regionu (viz Belize; Guatemala; Salvador; Honduras; Nikaragua; Kostarika; Panama). Plocha 201 594 čtverečních mil (522 129 km2). Pop. (2006 odhad) 40 338 000.