Německo-sovětský pakt o neútočení , nazývaný také pakt nacisticko-sovětské neútočení, německo-sovětská smlouva o neútočení, pakt Hitler-Stalin, pakt Molotov-Ribbentrop (23. srpna 1939), pakt o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem který byl uzavřen jen několik dní před začátkem druhé světové války a který rozdělil východní Evropu na německou a sovětskou sféru vlivu.

Britannický kvíz

Druhá světová válka: skutečnost nebo fikce?

Vztahuje se termín „den D“ na invazi do Japonska? Bojovalo Turecko ve druhé světové válce na straně Německa? Třídit fakta od fikce v tomto kvízu o druhé světové válce.

Sovětský svaz nebyl schopen dosáhnout dohody o kolektivní bezpečnosti s Británií a Francií proti nacistickému Německu , zejména v době mnichovské konference v září 1938. Počátkem roku 1939 se Sověti setkali s vyhlídkou na odpor německé vojenské expanzi ve východní Evropě prakticky sami, a tak začali hledat změnu politiky. 3. května 1939 sovětský vůdce Joseph Stalin propustil ministra zahraničí Maksima Litvinova, který byl židovský a zastánce kolektivní bezpečnosti, a nahradil jej Vyacheslavem Michajlovičem Molotovem, který brzy zahájil jednání s nacistickým ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem. Sověti také pokračovali v jednání s Británií a Francií, ale nakonec se Stalin rozhodl dosáhnout dohody s Německem. Tím doufal, že udrží mír v Sovětském svazu s Německem a získá čas na vybudování sovětského vojenského establishmentu, který byl silně oslaben očištěním důstojnického sboru Rudé armády v roce 1937. Váhání západních demokracií proti Adolf Hitler spolu se Stalinovou vlastní nevysvětlitelnou osobní preferencí pro nacisty také hráli roli ve Stalinově konečné volbě. Hitler ze své strany chtěl pakt o neútočení se Sovětským svazem, aby jeho armády mohly napadnout Polsko prakticky bez odporu velké moci, a poté by Německo mohlo jednat se silami Francie a Británie na západě, aniž by muselo současně bojovat proti Sovětskému svazu na druhé frontě na východě. Konečným výsledkem německo-sovětských jednání byl Pakt o neútočení, který byl datován 23. srpna a byl podepsán Ribbentropem a Molotovem za přítomnosti Stalina v Moskvě.

Podmínky Paktu německo-sovětské neútočení byly stručně následující: obě země se dohodly, že nebudou na sebe útočit, ať už samostatně, nebo ve spojení s jinými mocnostmi; nepodporovat žádnou třetí moc, která by mohla zaútočit na druhou stranu paktu; setrvávat ve vzájemných konzultacích ohledně otázek týkajících se jejich společných zájmů; nepřipojovat se k žádné skupině pravomocí, které přímo nebo nepřímo ohrožují jednu ze dvou stran; vyřešit všechny rozdíly mezi nimi vyjednáváním nebo arbitráží. Pakt měl trvat 10 let s automatickým prodloužením o dalších 5 let, pokud některá ze stran neoznámila jeho ukončení 1 rok před vypršením platnosti.

K tomuto veřejnému paktu o neútočení byl připojen tajný protokol, rovněž dosáhl 23. srpna 1939, který rozdělil celou východní Evropu na německou a sovětskou sféru vlivu. Polsko na východ od linie tvořené řekami Narew, Visla a San by spadalo pod sovětskou sféru vlivu. Protokol rovněž přidělil Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Finsku sovětskou sféru vlivu a dále se zabýval tématem oddělení Besarábie od Rumunska. Tajný dodatkový protokol (podepsaný 28. září 1939) objasnil litevské hranice.Byla také určena polsko-německá hranice a Besarábie byla přidělena do sovětské sféry vlivu. Ve třetím tajném protokolu (podepsaném 10. ledna 1941 hrabětem Friedrichem Wernerem von Schulenbergem a Molotovem) se Německo vzdalo svých nároků vůči částem Litvy výměnou za sovětskou výplatu částky dohodnuté oběma zeměmi.

Veřejná německo-sovětská neútočení Pakt způsobil zděšení v hlavních městech Británie a Francie. Poté, co 1. září 1939 vtrhlo do Polska Německo ze západu, sovětské jednotky 17. září vtrhly do Polska z východu a o dva dny později se setkaly s postupujícími Němci poblíž Brest-Litovska. K rozdělení Polska došlo 29. září, kdy se dělící čára mezi německým a sovětským územím změnila ve prospěch Německa a byla přesunuta na východ k řece Bug (tj. K současné polsko-sovětské hranici). Sověti se brzy poté snažili upevnit svou sféru vlivu jako obrannou bariéru proti obnovené německé agresi na východě. V souladu s tím Sovětský svaz zaútočil na Finsko 30. listopadu a v březnu 1940 jej přinutil, aby poskytl Karelský šíji a učinil další ústupky. Pobaltské republiky Lotyšsko, Litva a Estonsko byly připojeny Sovětským svazem a byly organizovány jako sovětské republiky v srpnu 1940. Pakt o neútočení se stal mrtvým dopisem 22. června 1941, kdy nacistické Německo poté, co napadlo většinu západních a východních střední Evropa bez varování zaútočila na Sovětský svaz v operaci Barbarossa.

Hranice Sovětského svazu s Polskem a Rumunskem, které byly vytvořeny po druhé světové válce, zhruba kopírují hranice stanovené Paktem o neútočení v letech 1939–41. Až do roku 1989 Sovětský svaz popíral existenci tajných protokolů, protože byly považovány za důkazy o nedobrovolné anexi pobaltských států. Sovětští vůdci nebyli zpočátku ochotni obnovit předválečné hranice, ale transformace, ke kterým došlo v Sovětském svazu na počátku 90. let, prakticky znemožnily sovětským vůdcům bojovat proti prohlášení nezávislosti na pobaltských státech v roce 1991.