• Propaganda je správa kolektivních postojů manipulací s významnými symboly. (Lasswell, 1927, s. 627)
• Trvalé a trvalé úsilí o vytváření nebo utváření událostí, které ovlivňují vztahy veřejnosti k podniku, myšlence nebo skupině. (Bernays, 1928, s. 52 ve vydání z roku 2005)
• Vyjádření názoru nebo jednání jednotlivců nebo skupin záměrně navržených tak, aby ovlivňovaly názory nebo jednání jiných jednotlivců nebo skupin s odkazem na předem stanovené cíle. (Miller, 1939).
• Proces, který se úmyslně pokouší přesvědčovacími technikami zajistit před propagandou, než může svobodně uvažovat, odpovědi požadované propagandistou (Henderson, 1943, s. 83).
• Pokus ovlivnit osobnosti a kontrolovat chování jednotlivců směrem k cílům považovaným ve společnosti v určitou dobu za nevědeckou nebo pochybnou hodnotu. (Doob, 1948, s. 240)
• Předpojatá komunikace je sofistikovaný termín pro propagandu, slovo, kterého se všichni objektivní lidé obávají nebo kterému se vyhýbají, a proto je zdrojem temnoty a neznáma, protože o tom nikdo nechce mluvit, ale přesto to každý používá. (Dovring & Lasswell, 1959, s. 5)
• Záměrný pokus některého jednotlivce nebo skupiny formovat, ovládat nebo měnit postoje jiných skupin použití komunikačních nástrojů s úmyslem, aby v každé dané situaci byla reakce těch, kteří byli takto ovlivněni, taková, jakou si přeje propagandista (Qualter, 1962, s. 27).
• Soubor metod zaměstnán organizovanou skupinou, která chce dosáhnout aktivní nebo pasivní účasti na jednáních masy jednotlivců, psychologicky sjednoceni psychologickou manipulací a začleněni do organizace. (Ellul, 1965, s. 61)
• Propaganda je úmyslný, systematický pokus formovat vnímání, manipulovat poznání a přímé chování k dosažení reakce, která podporuje požadovaný záměr propagandisty. (Jowett a O’Donell, 1986, s. 7, vydání z roku 2015)
• Jakýkoli vědomý a otevřený pokus ovlivnit víru jednotlivce nebo skupiny, vedený předem stanoveným cílem a charakterizovaný systematickým používáním iracionální a často neetické techniky přesvědčování (Smith, 1989, s. 80).
• Komunikace k vyjádření poselství, nápadu nebo ideologie, která je primárně navržena tak, aby sloužila vlastním zájmům toho, kdo dělá komunikující (Taylor, 1990, s. 7)
• hromadný návrh nebo vliv prostřednictvím manipulace se symboly a psychologie jednotlivce. (Pratkanis a Aronson, 1992, s. 11)
• Propaganda představuje práci velkých organizací nebo skupin, jejichž cílem je získat veřejnost pro zvláštní zájmy prostřednictvím masivní orchestrace atraktivních závěrů zabalených tak, aby zakrývaly jejich přesvědčivý účel i nedostatek řádných podpůrných důvodů (Sproule, 1994, s. 8).
• Komunikace, kde forma a obsah jsou vybírány s jediným smyslem přinést určité cílové publikum k zaujetí předem zvolených postojů a přesvědčení sponzoři komunikace. (Carey, 1997, s. 20).
• Strategicky navržené zprávy, které instituce rozšiřuje mezi masy lidí za účelem generování opatření ve prospěch jeho zdroje. (Parry-Giles, 2002, s. Xxvi)
• Organizovaný pokus prostřednictvím komunikace ovlivnit víru nebo jednání nebo vštípit postoje velkému publiku způsoby, které obcházejí nebo potlačují adekvátně informovaný, racionální a reflexivní úsudek jednotlivce. . (Marlin, 2013, s. 12)
• Propaganda je manipulace racionální vůle uzavřít debatu (Stanley, 2015, s. 48).

Lasswell, HD (1927). Teorie politické propagandy. The American Political Science Review, 21, 3, 627-631.

Bernays, E. L. (1928). Propaganda. Ig Publishing, Brooklyn: NY.

Miller, C. R. (1939). Jak detekovat a analyzovat propagandu. Pamětní list radnice: Adresa doručená na radnici. Town Hall, Inc.

Henderson, E. H. (1943). Směrem k definici propagandy. Journal of Social Psychology, 18, 71-87.

Doob, L. W. (1948). Veřejné mínění a propaganda. New York: Henry Holt.

Dovring, K., & Lasswell, H.D. (1959). Cesta propagandy. New York: Philosophical Library, Inc.

Qualter, T. H. (1962). Propaganda a psychologická válka. New York: Random House.

Ellul, J. (1965). Propaganda: Formování mužských postojů. Alfred A. Knopf, Inc.

Jowett, G. S., & O’Donnell, V. (1986). Propaganda a přesvědčování. Sage.

Smith, T. J., III (vyd.). (1989). Propaganda: Pluralistická perspektiva. New York: Praeger.

Taylor, P. M. (1990). Munice mysli: Historie propagandy. Manchester University Press.

Pratkanis, A. R., & Aronson, E.(1992). Věk propagandy: Každodenní používání a zneužívání přesvědčování. W. H. Freeman and Company.

Parry-Giles, S. J. (2002). Rétorické předsednictví, propaganda a studená válka: 1945-1955. Westport, CT: Praeger.

Marlin, R. (2013). Propaganda a etika přesvědčování. Broadview Press.

Stanley, J. (2015). Jak funguje propaganda. Princeton University Press.