Amorite, člen starověkého semitského mluvícího lidu, který ovládal historii Mezopotámie, Sýrie a Palestiny od roku 2000 do roku 1600 př. V nejstarších zdrojích klínového písma (asi 2400–2 000 př. Byli to znepokojiví nomádi a věřilo se, že jsou jednou z příčin pádu 3. dynastie Ur (kolem r. 2112 – př. R. 2004 př. N. L.).

V průběhu 2. tisíciletí př. nejen etnické skupině, ale také jazyku a zeměpisné a politické jednotce v Sýrii a Palestině. Na začátku tisíciletí vedla rozsáhlá migrace velkých kmenových federací z Arábie k okupaci samotné Babylonie, oblasti střední Eufratu a Sýrie-Palestiny. Postavili mozaiku malých království a rychle asimilovali sumersko-akkadskou kulturu. Je možné, že tato skupina byla spojena s Amority zmíněnými v dřívějších zdrojích; někteří učenci však raději nazývají tuto druhou skupinu východními Kanaánci nebo Kanaánci.

Téměř všichni místní králové v Babylonii (například Hammurabi z Babylonu) patřili do této populace. Jedno hlavní město bylo v Mari (moderní Tall al-īarīrī, Sýrie). Dál na západ byl politickým centrem Ḥalab (Aleppo); v této oblasti i v Palestině byli nově příchozí důkladně promícháni s Hurrians. Oblast, která se tehdy nazývala Amurru, byla severní Palestina se středem v Hazoru a sousední syrskou pouští.

V době temna mezi lety 1600 a 1100 př. N. L. Jazyk Amorejců z Babylonie a střední Eufrat; v Sýrii a Palestině se však stala dominantní. V asyrských nápisech z doby kolem roku 1100 př. N. L. Označil termín Amurru část Sýrie a celé Fénicii a Palestiny, ale již neodkazoval na žádné konkrétní království, jazyk nebo populaci.