Říkáte, že Boléro od Maurice Ravela je jednou z nejčastěji – hrané skladby klasické hudby a to, že každých 15 minut někde na světě začíná představení. Jedna věc je jistá: podle SACEM (Společnosti autorů) je vysoce hodnocena mezi 10 díly nejčastěji hranými mimo Francii. Skladatelé a vydavatelé hudby), protože její vstup do veřejné sféry osvobozuje francouzské umělce od držitelů práv.
Každý – nebo téměř – zná Boléro, ale kolik lidí ví, že téměř nikdy nevzniklo „Nebo že si George Lucas myslel, že se stane hlavním tématem Hvězdných válek? Nebo že je to jedno z často používaných hudebních prostředí pro milování?
1- Je to téměř nikdy nevznikla
V roce 1927 pověřila Ida Rubinstein Maurice Ravela složením „baletu ve španělském stylu“, ale skladatel ještě s Bolérem nepřišel . Zpočátku uvažoval o orchestraci šesti skladeb z Iberie od Albénize. Problémem však bylo, že práva na Iberii byla výlučným vlastnictvím jeho bývalého žáka Enrique Arbose. Vzhledem k tomu, že doposud došlo k právům na Boléro, je Ravelův komentář k otázce autorských práv: „Tyto zákony jsou hloupé“, je o to ironičtější.
Když se Enrique Arbos nabídl vzdát se svých práv Ravelovi , skladatel již přešel k jiným věcem. Byl to jednoduchý projekt, který byl podle jeho vlastních slov popsán jako „téma trvající méně než minutu, ale které budu„ opakovat až 18 minut “. A tak začalo Boléro.
2- Balet pro Idu Rubensteinovou
Jsme tak zvyklí slyšet koncertní verzi Boléro, že máme tendenci zapomenout, že je to baletní hudba. Ruští tanečník a ikona Belle Époque Ida Rubenstein zadali dílo Ravelovi. Chtěla balet se španělskou inspirací. Po několika falešných začátcích ji skladatelka nakonec přivedla Boléro, která byla postavena na trojnásobném španělském tanci, který se poprvé objevil v 18. století.
Na svém prvním představení 22. listopadu 1928 v opeře Garnier v Paříž, Boléro, tančila Ida Rubinstein v roli flamenco tanečnice nadšenému publiku. Od té doby toto dílo využilo mnoho choreografů: nejpamátnější verzi vytvořil Maurice Béjart (1961) a zvečnil ji Claude Lelouch ve filmech Les Uns et les Autres, Serge Lifar (1941), Michel Fokine (1935) a Thierry Malandain (2001) si zaslouží zmínku.
3- Ravel versus Toscanini
Ravel byl při vystupování svého Boléra něco jako štamprlík. Velký dirigent Arturo Toscanini se to na své náklady dozvěděl v květnu 1930: poté, co provedl dílo v dvojnásobném tempu, které zamýšlel skladatel, ten odmítl potřást rukou dirigenta. Toscanini pak řekl Ravelovi: „Ty ne rozumějte vůbec vaší hudbě. „Nebudu hrát, když si ji nebudu hrát po svém“. Na co Ravel údajně odpověděl: „Tak to už vůbec nehrej“.
Pro jeho pohotový vtip a skutečnost, že historie dala skladateli pravdu: Ravel: 1 – Toscanini: 0.
4- Nahrál Ravel skutečně své Boléro?
První nahrávka Boléra byla připsána samotnému Maurice Ravelovi v čele orchestru Concerts Lamoureux, nacvičeném Albertem Wolffem. Několik let před svou smrtí Albert Wolff uvedl, že nahrávání sám provedl. Podle dirigenta a muzikologa Jeana-Françoise Monnarda bývalý dirigent koncertů Lamoureux ve skutečnosti nahrál toto dílo místo Ravela. Vynechal však zmínku, že orchestr byl nacvičil Pedro de Freitas Branco.
Bez ohledu na fakta se zdá, že za první nahrávku Boléra vděčíme milánskému dirigentovi Pierru Coppolovi pod skladatelovým dohledem.
5- Práce, které se autor vysmíval
Boléro možná přinesl Maurice Ravelovi světovou re skladatel se nad jeho skladbou vždycky posmíval. Když večer prvního představení někdo zakřičel, že to bylo dílo šílence, skladatel prý zamumlal „Ten člověk to pochopil“. Ještě důležitější je, že máme skutečná Ravelova slova: „Moje mistrovské dílo? Boléro? Co dál! Je smutné, že v tom není nic hudebního. “;„ Můj Boléro by měl nést epigraf: „Tohle si vezmi do hlavy …“; nesmíme zapomenout „Až do této modulace by měl být každý student konzervatoře schopen toho udělat tolik.“
Jeho žák Manuel Rosenthal jasně řekl Ravelovi: „Pokud je řečeno pravdu, jsi velmi pohrdavý Boléro, ale kdo jiný by to podle vás mohl napsat? “. Na to skladatel odpověděl:„ Může to udělat kdokoli. Stačí jen práce a řemeslné dovednosti.„
6-„ Musico-sexual “Boléro
Maurice Ravel sám údajně uznal„ musico-sexuální “povahu své práce, takže opakující se pulzující grind slavná crescendo pasáž je skutečně podvratná. Většina choreografů, kteří na díle pracují, má zcela jasno v jeho charakteru, stejně jako filmaři, a dílo se velmi často používá k navození erotiky situace.
Podle podle průzkumu zadaného webem Spotify pro streamování hudby online je Boléro třetí nejpopulárnější hudbou na pozadí pro sex, hned po soundtracku Dirty Dancing a _Sexual Healing_ od Marvina Gaye.
7- Nejvýkonnější na světě pracovat?
Až do roku 1993 se Ravelovo Boléro dostalo na první místo v celosvětovém žebříčku plateb autorských práv, a dokonce i dnes patří k nejlépe vydělávajícím. Finanční dar pro kontroverzní držitele práv a co je důležitější, nadčasový hit: 73% Francouzů dotázaných v roce 2008 uvedlo, že to již slyšeli.
8- George Lucas uvažoval o tom, že se stane tématem hudba pro Hvězdné války
Před přijetím skladatele soundtracku Johna Williamse měl režisér Hvězdných válek George Lucas v úmyslu použít ukázky z klasické hudby, jako je vesmírná odysea Stanleyho Kubricka z roku 2001. To vysvětluje skutečnost, že podle herce Anthony Daniels (ve filmu C3PO) při prvním promítání filmu „soundtrack měl stále Ravelovo Boléro“.
9 milionů dolarů Boléro
Příběh práv na Boléro je neuvěřitelným řetězcem senzačních událostí, střetů zájmů, lobbování a dokonce i offshore společností v Panamě. Začíná to smrtí Maurice Ravela 28. prosince 1937 a jen částečně skončilo, když Boléro vstoupil do veřejné sféry 1. května 2016. Částečně proto, že dílo je stále chráněno v mnoha zemích (včetně Spojených států do roku 2024) a protože stále existuje mnoho šedých oblastí kolem příjemců práv, o kterých se říká, že v letech 1970 až 2006 činily celkem necelých 46 milionů EUR. Do tohoto úžasného příběhu je zahrnut podrobný článek spolu s rámcovým vysvětlením autorského práva.
10- Nejčastěji – citované klasické dílo?
Ravelovo Boléro nemusí být nejcitovanější třídou Zvukový kousek, zejména ve srovnání s Beethovenovou 9. symfonií nebo Griegem v Síni horského krále, je však i tak mimořádně dobře umístěn. V jazzu (Benny Goodman), rapu (Saïan Supa Crew), elektronické hudbě, francouzské komerční hudbě nebo mambo existují desítky cover verzí (ty nejlepší najdete ve speciální nabídce).
Z toho obálka Franka Zappy z roku 1991 vyvolala rozruch. Vydavatel notového záznamu Durand, který vydával Boléro, namítal proti prodeji desky a přinutil umělce, aby ji stáhl z trhu. Nebyla to jediná taková instance. V roce 1970 vydala rocková skupina James Band, jejímž členem byl Joe Walsh (budoucí člen Eagles), nahrávku s názvem James Gang Rides Again, která zahrnovala skladbu s názvem The Bomber: Closet Queen / Boléro / Cast Your Fate do větru, s krytem Boléro. Držitelé práv zde opět vznesli námitku proti cover verzi a záznam byl stažen z prodeje.
